Vídeň, poprvé. Salzkammergut-Berge.
2026-06-21
Ze čtvrtka na pátek máme koridorní večeři - na počest mého odjezdu - a tak nespím a přímo z večeře mířím na letiště, abych již v šest ráno odlétal z Arlandy směr Vídeň.
Na letiště Franze Josefa (ne, dělám si srandu, to je jediná věc ve Vídni, co se po něm nejmenuje) dosedám těsně po osmé hodině. Se zastávkou ve slavné Cafe Gerstner (poznámka redaktora: TooGoodToGo) mířím na Minoritenplatz, kde začíná prohlídka Vídně založená na spropitném (v angličtině se tento koncept jmenuje "Free Tour", což v přesném překladu znamená "Bezplatná prohlídka"). Při téměř tříhodinové prohlídce jsem si zopakoval celou historii habsburské monarchie a dozvěděl se, že si mohu pronajmout růži a vybrat vzkaz, který na ní bude umístěn. Následovala procházka po Vídni přes Stephansdom, Prater a Lenčinu (kamarádka studující doktorát ve Vídni) oblíbenou pasáž.
Po procházce jsme se sešli u Lenky na bytě a společně vyrazili na Open Air Wiener Philharmoniker na Schönbrunnu. Úžasný zážitek. Výběr z klasické hudby, balet, světelná show a Johann Strauss.
Vracíme se do bytu a rozmýšlíme, co s výletem do Alp. Předpověď hlásí bouřky na sobotu i neděli. Z tohoto důvodu upouštíme od výletu do Mrtvých hor (Totes Gebirge), pojedeme do Ebensee am Traunsee a dle počasí se rozhodneme.
2026-06-20
V pět vstáváme a s mírnými komplikacemi se zvládáme vlakem dostat do Ebensee am Traunsee před desátou hodinou. Po poledni jsme na Feuerkogelu a výhledy se začínají ukazovat. Předpověď na bouřku je odložena na pozdní odpoledne. Martin se odpojuje a my s Lenkou pokračujeme na Rieder Hütte, kam dorážíme v půl třetí. Předpověď na bouřku je nyní po šesté hodině odpolední. Vracíme se o 100 metrů zpět a vyrážíme dolů po stezce Großer Totengraben (Rieder Hütte -> Vorderer Langbathsee). Již od počátku se jedná o pěknou kamenitou cestu, s chvílemi ostrými kameny. Po sestupu do údolí mezi Totenköpfel a Kesselgupfturm se přidávají i občasná lana (bez kterých by byl sestup nemožný) a vzhledem k neexistujícímu značení je navigace naším hlavním pomocníkem. Jedná se o lezecky jednoduchou, ale turisticky náročnou cestu. Po páté hodině jsme na horní hranici lesa. Dále je již cesta jednoduchá. Po úspěšném sestupu se odměňujeme koupačkou ve Vorderer Langbathsee. Posouváme se k Hinterer Langbathsee, kde telefonicky zjišťujeme počasí na další den - počasí bude slunečné. Přespáváme na pláži.
2026-06-21
Po šesté hodině ranní vstáváme a již v 6:45 vyrážíme směr Brunnkogel. Počasí i výhledy jsou parádní. Výhledy především do údolí a na Erlakogel. Na vrcholu Brunnkogel jsme před devátou hodinou. Užíváme si výhledy a poté pokračujeme na Hochleckenhaus. Po cestě pozorujeme Taury a Dachstein. Zde jsme v 10:15, a jaké to štěstí, jsme tu právě včas, abychom se mohli připojit na horskou mši (německy: Bergmesse), která se koná jednou ročně a pro rok 2026 je tím dnem právě tato neděle v 10:30. Mše je doprovázena pochodovou kapelou a jedná se o nepopsatelně skvělý zážitek. Kapela poté pokračuje ve stínu chaty se, zmiňme jednu hudební skupinu za všechny, kapelou ABBA. Na louce ještě trháme kontryhel na čaj, krátce si rozprávíme s místními. Sestupujeme do Steinbach am Attersee a cedule tvrdí, že cesta trvá tři a půl hodiny, my máme jen tři. Scházíme svižným tempem a máme ještě 15 minut na koupačku v jezeře, než nasedáme na autobus. Se dvěma přestupy jsme ve Vídni. Balím své saky paky a chvíli po sedmé večerní vyrážím směr Praha. Zde teď sedím, kdesi za Brnem a sepisuji tento článek.